Skleník Fata Morgana – Sukulentní část

Na vstupní halu skelníku navazuje jeho první část – sukulentní. Najdete zde mnoho zajímavých suchomilných rostlin ze tří kontinentů, přizpůsobených nehostinným podmínkám: silnému slunečnímu žáru, velkému kolísání teplot a suchu, které může trvat i několik let. 

Terasy po pravé straně u zdi jsou věnovány suchým oblastem Austrálie. Dominanty tvoří různé druhy rodu Brachychiton se ztlustlými kmeny a žlutě kvetoucí Acacia latifolia a Grevillea robusta z čeledi Proteaceae. Jehličnany zastupují představitelé rodu Callitris, který je endemický pro Austrálii a Novou Kaledonii. Rostou zde i cykasy rodu Macrozamia, které se zatím nevyvinuly do plné krásy a ještě nevynikají velikostí. Liány rodů Kennedia, Pandorea, Hibbertia a Sollya se pnou po okolních keřích nebo oplétají lanka, která se táhnou ke stropu skleníku. V podrostu jsme vysázeli australské pelargonie (Pelargonium australe), některé druhy rodu Scaveola a různé druhy trav. Hned u cesty rostou tři žlutokapy (Xanthorrhoea), v angličtině nazývané „trávové stromy“, v současné době nejnápadnější rostliny v australské expozici.

Centrální část skály je osázená rostlinami, jejichž domovinou jsou především jižní mexické státy Oaxaca a Pueblo. Oproti očekávání zde nepřevládají kaktusy – nejvýraznějšími a největšími rostlinami jsou tu jednoděložné rostliny zastoupené rody agáve, juka a nolina. (Agave, Yucca, Nolina). Stromové a keřové patro vytvářejí rody Acacia – kapinice, Jatropha, Plumeria, Crestentia a suchomilné druhy fíkusů – Ficus. Sukulenty jsou kromě několika druhů kaktusů zastoupeny četnými představiteli rodů Echeveria, Sedum a xerofytních broméliovitých. Expozici doplňují různé druhy trav a letniček, z nichž jsou nejznámější aksamitníky (Tagetes), u nás běžně pěstované na zahrádkách.

Na Mexiko navazuje menší pozoruhodná expozice madagaskarských rostlin, které dostaly prostor i na úzkých záhonech po stranách cesty. Nejznámějšími madagaskarskými stromy jsou bezesporu bizarní baobaby (Adansonia), které mají na ostrově centrum výskytu. Z celkového počtu osmi druhů jich na Madagaskaru roste šest. Mnoho stromů ze suchých oblastí Madagaskaru má podobně ztlustlý kmen jako baobaby, v expozici najdete představitele rodů Moringa, Delonix a Colvillea. V dospělosti dosahují stromového vzrůstu také zástupci madagaskarské endemické čeledi Didiereaceae, blízce příbuzné kaktusům, kteří tvoří významnou složku trnitého buše na jihozápadě a jihu ostrova. Vzhledem k nemožnosti získat vzrostlé jedince mají zatím naše největší rostliny rodů Didierea a Alluaudia výšku do jednoho metru. Stejně je tomu i u stromových sukulentních pryšců (Euphorbia) a některých druhů rodu Pachypodium. Posledně jmenovaný rod je na Madagaskaru rovněž zastoupen největším počtem druhů. V expozici představujeme jednak stromové druhy (Pachypodium lamerei a P. geayi, jednak druhy nižší (Pachypodium baroni, P. brevicaule, P. densiflorum, P. horombense, P. eburneum a další). Mezi zajímavé xerofytní stromy a keře patří četné Acacia (kapinice), Commiphora (myrhovník), Euphorbia (pryšec), Operculicarya a Uncarina. Palmy zastupuje druh Ravenea xerophila, který patří mezi nejvzácnější a nejvíce ohrožené. Pod stromky a keři rostou četné druhy Aloe a Kalanchoe, menší sukulentní pryšce a zástupci čeledi klejichovitých. Liány rodů Folotsia, Adenia, a Cyphostemma popínají okolní rostliny, zatímco ještě mladé tykvovité rostliny rodů Xerosicyos a Zygosicyos se dosud pouze plazí po zemi. Také zde výsadbu doplňují trávy a drobné byliny.

Zbytek svažitého terénu představuje rostlinná společenstva Afriky, rovníkovými státy počínaje a jihoafrickým Kapskem konče. Horní dvě terasy jsme osázeli rostlinami z Etiopie, Somálska a Keni. Nejvyššími rostlinami jsou zde pryšce Euphorbia tirucallii, „salámový strom“ Kigelia africana a různé druhy rodů Acacia a Commiphora. Keřové patro tvoří zástupci krásně kvetoucích toješťovitých rostlin rodu a pelargonie. Stěnu popíná nápadný, žlutě kvetoucí ibišek (Hibiscus surattensis). Stejně jako na níže položených terasách jsou zde vysazeny sukulenty rodů Aloe, Euphorbia, Sansevieria, Huernia a dalších. Na terasách věnovaných jihu Afriky jsou nejnápadnější vzrostlé pryšce Euphorbia insignis, červeně kvetoucí bobovité rostliny rodu Erythrina, a stromky Cussonia z čeledi aralkovitých se stříbřitými, zajímavě tvarovanými listy. Rod Pachypodium je zastoupen i ve flóře Afriky. V expozici pěstujeme čtyři z pěti existujících taxonů – Pachypodium bispinosum, P. succulentum, P. lealii saundersii a nejvzácnější P. namaquanum z oblasti na hranicích Namibie a Jihoafrické republiky. Rostliny posledně jmenovaného druhu považují domorodci za posvátné, říkají jim „poloviční muži“ (Half-men) a věří, že v nich přebývají duše mrtvých. Rod Aloe představují jednak stromové a keřové druhy Aloe dichotoma, A. ramosissima a A. marlothi a jednak druhy menší, z nichž je nejkrásnější Aloe erinacea. Bohatě je zde zastoupena i významná africká čeleď kosmatcovitých s nápadnými květy. Pověst o rozkvetlém Namaqualandu – jedné z nejsušších afrických oblastí – není neoprávněná. Kvetoucí rostliny nejrůznějších druhů pelargonií, cibulovin, hvězdnicovitých a tlusticovitých rostlin přilákají oko každého návštěvníka.V jižní Africe roste rovněž velké množství lián s nejrůznějšími zásobními orgány a jednoletými stonky; nejnápadnější z nich jam Dioscorea elephantipes vystavujeme těsně u cestičky.