Skleník Fata Morgana – Nížinný deštný les

Na podzemní štolu spojující sukulentní a tropickou část navazuje prosklený koridor, který půlí tropické jezírko. Po levé straně lze pozorovat sladkovodní flóru a faunu tropických oblastí Ameriky a napravo ryby a vodní rostliny Asie a Afriky.

Největší plochu skleníku zaujímá část věnovaná flóře nížinných deštných a monzunových lesů z tropických oblastí čtyř kontinentů – Ameriky, Asie, Afriky a Austrálie s Oceánií. Celoročně zde panují teploty nad 22 °C a vysoká vzdušná vlhkost, kterou rostliny těchto oblastí vyžadují. Jsou zde zastoupeny i vodní prvky – již zmíněné tropické jezírko, vodopád se třemi věžemi a potůček, který vytéká od vodopádu. Objem jezera je 200 m3, největší hloubka 4 m a teplota vody 26 °C. Vodopád odděluje expozici Střední Ameriky a Vietnamu a je obložen pískovcovými bloky. Jeho výška je 6,5 m a má maximální průtok 50 m3 za hodinu.

Podstatná část skalní stěny je věnována flóře amerického kontinentu. Jihoamerická expozice lemuje jeden břeh jezírka a pokračuje dále na svahu nad cestou. Těsně u vodní plochy jsou vysázené nápadně kvetoucí druhy rodu Heliconia, Eucharis grandiflora z čeledi amarylkovitých, který má květy podobné bílým narcisům, dále Hymenocallis littoralis a několik druhů šípatkovců – Echinodorus. Z áronovitých zdě uvidíte četné kultivary rodu Caladium s pestrobarevnými listy. Vodní atmosféru doplňují různé druhy šáchorů (Cyperus) a na hladině splývající lekníny (Nymphea) Dělící stěnu popíná žlutě kvetoucí liána Allamanda cathartica a popínavý podražec Aristolochia gigantea.Na skále nad jezírkem lze pozorovat první představitele dvou významných rodů áronovitých rostlin Latinské Ameriky – Philodendron (filodendron) a Anthurium (toulitka). Nejnápadnějšími zástupci prvního z rodů zde jsou hlavě Philodendron selloum, mohutná rostlina s hluboce vykrajovanými listy, a u paty skály rostoucí P. mamei. Toulitky zahrnují jednak druhy terestrické (zemní), jako je například Anthurium magnificum se srdčitými listy a nažloutlou žilnatinou, a druhy epifytní (žijící přisedle na kmenech a v korunách stromů), z nichž jmenujme alespoň hnízdovité A. hookeri. V podrostu jsou hojně zastoupeny rostliny z čeledi Maranthaceae s pestrými, okrasnými listy. Stín nutný k jejich zdárnému růstu poskytuje stromek Cecropia palmata a keř Eugenia uniflora s jasně červenými, jedlými plody.
Charakter terénu a výška skleníku nedovolily výsadbu obřích pralesních stromů, které ostatně na prudkých svazích ani nerostou, výjimku tvoří jen Ceiba pentandra. Stromové patro proto sestává z méně vzrůstných druhů, jako je avokádo (Persea americana), Thevetia peruviana a barvířská rostlina oreláník Bixa orellana. Epifytní rostliny se objevují na kmenech podél cesty. Jde především o zástupce dvou endemických čeledí Ameriky, a to Cactaceae – kaktusovitých (rody Rhipsalis a Epiphyllum) a Bromeliaceae – bromeliovitých (Aechmea, Bilbergia, Guzmania, Nidularium, Vriesea), doplněné o další druhy toulitek. Z lián zde rostou Pyrostegia venusta a několik druhů rodů Aristolochia a Passiflora. V podrostu našly místo kapradiny, begonie a nejrozmanitější druhy čeledi podpětovitých (Gesneriaceae).

Expozice Střední Ameriky je z botanického hlediska velmi cenná, protože ji z velké části tvoří rostliny, které přivezli naši pracovníci z expedic do Guatemaly a Nicaraguy. Hned u cesty zaujmou tři druhy keřovitých podražců Aristolochia arborea, A. tricaudata a A. salvadorensis, červeně kvetoucí keře Malvaviscus penduliflorus a několik druhů podrostových palem rodu Chamaedorea. Za povšimnutí rovněž stojí až čtyřmetrové stonky druhu Costus villosissimus, celoročně kvetoucí poměrně velkými žlutými květy. Výše na skále roste mimo jiné několik druhů fíkovníků (Ficus), Parmentiera cereifera s jedlými plody, červeně kvetoucí ibišek Hibiscus tiliaceus a různé druhy stromových škrtičů rodu Clusia. Nejnápadnějšími liánami jsou mučenky Passiflora coriacea, P. vitifolia, P. guatemalensis a jam Dioscorea spiculiflora s dřevitou bází a otrněnými výhony, z nichž raší lesklé, sytě fialové listy. Cykasy zde zastupují různé druhy rodu Zamia a Dioon mejiae. Na umělém kmenu se uplatnily bromélie, další druhy epifytních kaktusů, toulitky, podpětovité rostliny a dobře známá užitková liána – vanilka. Výše na svahu pak roste největší toulitka Střední Ameriky Anthurium clavigerum, s převislým, až 2 m dlouhým stonkem a velkými, hluboce vykrajovanými listy.
V podrostu je vysazeno několik původních druhů rodu Dieffenbachia, drobný širokolistý bambus rodu Pharus a mnoho dalších stínomilných druhů ze dna tropického lesa. Na břehu potůčku vytékajícího z vodopádu roste zatím neurčený, mohutný bambus, dekorativně olistěný strom Pachira macrocarpa, palmě podobná Carludovica palmata z čeledi Cyclanthaceae a jehličnan Taxodium mucronatum.

Za vodopádem porostlým drobnými kapradinami a áronovitými rostlinami následuje flóra Vietnamu, z botanického hlediska nejcennější expozice, složená z 90 % z rostlin získaných během expedice naší botanické zahrady do této země. Stromové patro tvoří fíkovníky Ficus aurea, několik druhů aralkovitých rostlin rodů Schefflera a Trevesia s krásně tvarovanými listy, palma rodu Caryota a dračince Dracaena cambodiana a D. longifolia. Značně vysoké jsou i zázvor Alpinia sp. a Costus speciosus.V keřovém patru návštěvníky zaujmou Cycas rumphii a další palmy, tentokrát nízké – vzácná metrová Chuniophoenix nana a stejně vysoká palmička rodu Pinanga, které rostou ve společnosti několika druhů z čeledi Rubiaceae – mořenovitých, a dále rod Ixora s jasně oranžově červenými květy a Mussaenda, které zdobí výrazné bílé listeny.Výše na skále roste vzácný Cycas petrae. Dalším výrazným prvkem je liána Thunbergia laurifolia s velkými modrými květy, která se pne po stěně skleníku a okolní vegetaci. Epifytní rostliny jsou zastoupeny zejména kapradinami rodu Drynaria. V podrostu našly své místo plazivé druhy áronovitých rodů Pothos, Rhaphidophora, kopřivovitá Pellionia, Gynura z čeledi hvězdicovitých a Ficus villosa. Mezi nimi se objevují další áronovité rostliny (rody Aglaonema, Alocasia, Homalonema a Amorphophallus) a voskovka Hoya multiflora s nápadnými smetanově bílými květy. Nejnápadnějšími cibulovinami jsou zde různé kříny (Crinum).
Doplňkem vietnamské expozice je malá pískovcová nádržka. Podobné kompozice osázené drobnými rostlinkami jsou v jihovýchodní Asii oblíbené a tvoří součást buddhistických chrámů a veřejných budov.

Druhou stranu jezera lemuje malá expozice stínomilných kapradin a dalších rostlin ze Starého světa. Výškou zaujme bambus Dendrocalamus hamiltonii. Áronovité druhy rodů Pothos a Rhaphidophora nedosahují takové velikosti a pnou se po okolních rostlinách nebo porůstají stěny jezera. Do čeledi áronovitých patří i nápadné byliny Alocasia wentii. Okolo jezírka najdete rostliny dobře známé již v 19. století – Aspidistra elatior a zázvor Hedychium gardenerianum s krásnými žlutými a vonnými květy. Poprvé se zde objevují i masožravé rostliny – četné láčkovky Nepenthes. Přímo na břehu potkáte bahenní áronovité Typhonodorum lindleyanum a zástupce rodů Cryptocoryne a Anubias, které rostou i submerzně a byly také vysazeny přímo v jezírku.

Svah naproti jihoasijské expozice je věnován flóře Austrálie a Oceánie, zejména ostrovů Nová Kaledonie a Nová Guinea. V současné době tvoří dominantu expozice okrasný banánovník Musa zebrina, velký červeně kvetoucí keř Clerodendrum buchananii (známější pod synonymem C. speciosissimum), stromové kapradiny Cyathea cooperi a C. lunulata, palma s červeně rašícími listy Chambeyronia macrocarpa, Alocasia x portodora a celoročně kvetoucí zázvor Alpinia purpurata. Během let, až dorostou zajímavé novokaledonské jehličnany, by se situace měla změnit. Výše zmíněné jehličnany Agathis moorei, A. ovata a Araucaria cookii v přírodě dorůstají výšky několika desítek metrů. Expozici doplňují další keře.

Částečně skalnatý ostrůvek, obklopený cestami, jsme věnovali rostlinám tropické Afriky a Madagaskaru. Stromy tvoří nejnápadnější část expozice. Zastoupeny zde jsou čtyři druhy fíkovníků, vytrvale kvetoucí ibišek Hibiscus schizopetalus a jehličnan Afrocarpus mannii. Výšky keřů zatím dosahují Cycas thouarsii, madagaskarské palmy rodů Dypsis a Ravenea, několik druhů dračinců Dracaena, ibišek Hibiscus grandidieri, Stereospermum euphoroides z čeledi Bignoniaceae, toješťovitá, bíle kvetoucí Carissa grandiflora a Thunbergia erecta z čeledi Acanthaceae (paznechtníkovité). Nad vnější cestu se naklání zázvorům příbuzný druh Costus dubius. V podrostu najdete několik druhů áronovitých rostlin, a to Zamioculcas zamiifolia podobný cykasům rodu Zamia, Nephthytis afzelii s oranžovými plody, vzácně pěstované Cercestis mirabilis a Gonatopus boivini, dalšího zástupce paznechtníkovitých Whitefieldia elongata, begonie a „kapské fialky“ Saintpaulia intermedia a S. cauliflora. V podrostu najdete také kapradiny. Další druhy kapradin rostou na kmenech ve společnosti epifytních rostlin Medinilla sedifolia a M. basaltarum (Melastomataceae) a kaktusů Rhipsalis baccifera. Největší liánou v této expozici je Clerodendrum splendens, po vegetaci a lankách se dále pnou Thunbergia battiscombei, krásně vonící Stephanotis floribunda a liliovitá Gloriosa superba. I zde nalezneme masožravou láčkovku Nepenthes madagascariensis.

Na svahu, který obklopuje vyhlídkovou terasu, se rozkládá expozice Sundských ostrovů a Filipín. Nejvýraznějšími prvky je zde několik lián dosahujících až ke stropu skleníku. Přímo u terasy se nalézá další zástupce čeledi Acanthaceae – paznechtníkovitých Thunbergia grandiflora s krásnými, modrými květy o průměru až 10 cm. Zatímco předchozí liána kvete téměř celý rok, následující představitel bobovitých (Fabaceae), Strongylodon macrobotrys vykvétá jen v jarních měsících, ale na květy se vyplatí počkat. Až 90 cm dlouhá hroznovitá květenství mají v rostlinné říši naprosto neobvyklou tyrkysovou barvu. Další bobovitá popínavá rostlina, rozšířená nyní pantropicky, sotorek Abrus precatorius se nepyšní nápadnými květy (ty jsou růžové až světle fialové), má však lesklá, zářivě červená semena s černou skvrnou v pukavých plstnatých luskách, bohužel silně jedovatá. Stromy a keře zde zastupuje několik druhů palem, z nichž jmenujme alespoň popínavý a silně otrněný Calamus rotang (nejdelší liána na světě, ze které se získává ratan) a dosud neurčené palmy rodů Pinanga a Salacca. Pozornost si jistě též zaslouží popínavé rostliny rodu Freycinetia, příbuzné pandánům Roste zde i ovocná dřeviny - chlebovník (Artocarpus heterophyllus) a karambola (Averrhoa carambola), pestrolistý zástupce pryšcovitých (Euphorbiaceae) Breynia disticha ´Roseopicta´, tři zástupci rodu Medinilla z čeledi Melastomataceae, které každoročně ochotně kvetou, a myrtovité rody Leptospermum a Metrosideros. Podél cesty se setkáte s jehličnanem damaroň Agathis dammara, vzácným, endemickým filipínským cykasem Cycas wadei a stromovými kapradinami Cyathea celebica a C. incissoserrata. Výšky keřů dosahují i některé zázvory, z nichž je nejnápadnější Zingiber kelabitianum a Etlingera elatior. Velikostí s nimi soupeří áronovitá rostlina rodu Amorphophallus, zmijovec, a to pravidelně kvetoucí a nelibě vonící A. konjac a A. titanum, který dorůstá výšky až 5 m. Tato oblast světa je mimořádně bohatá na další áronovité rostliny rodů Alocasia, Colocasia a Aglaonema. V podrostu najdete mnoho druhů a kultivarů těchto rostlin se zajímavě zbarvenými listy. Spolu s nimi tady na vás čekají zemní orchideje Phaius tankervilleae a Spathoglottis plicata, četné palmy rodu Licuala a kapradiny Angiopteris sp. a na osluněné straně u cesty pak Torenia concolor, kvetoucí po většinu roku záplavou modrých kvítků, a nápadně oranžově kvetoucí zázvor Burbidgea nitida. V podrostu našly místo rovněž četné masožravé rostliny rodu Nepenthes a mnohé úspěšně šplhají po okolní vegetaci za sluncem. Největšími pastmi se zde honosí Nepenthes truncata. Epifytním rostlinám je věnován umělý kmen těsně u terasy. Návštěvníci mají možnost z blízka pozorovat zajímavé myrmekofilní rostliny, a to jednak zástupce čeledi Rubiaceae (mořenovitých), rody Myrmecodia a Hydnophytum, dále pak málo známé kapradiny z rodu Lecanopteris. Pravidelně zde kvetou orchideje rodů Dendrobium a Phalaenopsis, převislé podpětovité rostliny (například rodu Aeschynanthus), Medinilla astronioides, voskovky a epifytní rododendrony. Další kapradiny zde představují v hojném množství vysázené hnízdovité Asplenium nidus a obrovský dvacetiletý trs parožnatky (Platycerium bifurcatum ssp. Willinckii).