Mexiko

Botanická zahrada se již několik desetiletí zabývá nejen pěstováním, ale i výběrem nových druhů sukulentů schopných přečkávat středoevropské podmínky bez větších pěstitelských opatření.

Kolekce zimovzdorných sukulentních rostlin jsou soustředěny do dvou míst. Nedaleko výstavního sálu v areálu JIH a v jižní části areálu SEVER. Expozice v areálu JIH ukazuje na poměrně malé ploše otužilé druhy v nekryté části a choulostivější druhy v prosklené vitríně.

V daleko širším sortimentu je sbírka představena v areálu SEVER, v expozici nazývané Mexiko. Na ploše 3000 m² se snažíme kolekci představit v co nejpřirozenější podobě i s doplňkovou vegetací.

Termínem zimovzdorné sukulenty, je míněna uměle vyčleněná skupina sukulentních rostlin, tolerantních vůči středoevropskému klimatu. Botanicky je tato skupina značně nesourodá a obsažené taxony nepocházejí pouze z čeledě rostlin kaktusovitých. Zjednodušeně lze za zimovzdorné považovat druhy rostoucí v polopouštích severně od mexické hranice. Jedná se především o státy jihozápadu USA, v polohách nad 1000 m n. m, a jihu Kanady. V odolnosti proti mrazu napomáhá kaktusům vysoký obsah pektinů a schopnost seschnout na podzim i při dobrém zásobení vodou.

Expozice Mexiko je především zaměřena na severoamerické zástupce rodu opuncie. Všem druhům opuncií jsou společné články, opatřené velice nepříjemnými glochidy (drobné trny) v areolách a struktura obalu semen. Ovšem nejcharakterističtější jsou pro ně koncem jara (červen) vykvétající velké různobarevné květy, často zakrývající celé tělo rostlin. Od podzimu do jara na článcích vytrvávají velice okrasné, dužnaté, červené až tmavě fialové plody.

Z takzvaných kulovitých kaktusů lze na nezasklených plochách spatřit další druhy, například Coryphantha vivipara s růžovými kvítky a s obřími fialovými květy druhy rodu Echinocereus .

Mimo rostlin z čeledi kaktusových lze nejčastěji v expozicích pozorovat notoricky známou juku vláknitou a její křížence, s obřími, až dva metry vysokými nažloutle bělavými květenstvími a několik dalších druhů juk.

Z čeledi kosmatcovitých si můžete prohlédnout několik sukulentních růžic lewisií s květy v mnoha barevných formách.

Protože se snažíme ukázat rostliny v původním biotopu, je expozice doplněna i o nesukuletní druhy. Jehličnany často dominují v biotopech zimovzdorných sukulentů a tvoří kostru celého společenství. Jedná se především o borovice, cypřiše a jalovec.

Na první pohled zaujme svým pokrouceným, zakrslým růstem několik exemplářů borovice osinaté. Tato borovice roste v horách pouštních oblastí jihozápadu USA. Několik jedinců zde již dosáhlo věku přes 3000 let a jsou považovány za nejstarší žijící tvory na Zemi. Zajímavým druhem je borovice jedlá. Jak už sám název napovídá, indiáni využívali její jedlá semena. Z dalších druhů jsou zde hned při vstupu na Mexiko vysazeny, cypřiše arizonské. Při dotyku vydávají silný aromatický zápach.