Jezírko

Vodní hladina je nepostradatelný prvek architektury zahrady. Ve vodní hladině se zrcadlí nebe i okolní výsadby. Voda je živá, pohybuje se větrem imnožstvím obyvatel, které každou vodní hladinu oživují.

Jezírko v Areálu JIH je oživeno kulturními, žlutými formami ryb, které žijí původně v klidných stojatých říčních vodách. Jsou proto relativně tolerantní k vyšším teplotám vody menších zahradních nádrží a také k menšímu obsahu kyslíku ve vodě. Jezírko je hluboké přes 1,5 m, takže voda v něm nepromrzá a ryby můžou být na stanovišti po celý rok. V zimě se led prosekává, aby docházelo k výměně plynů a ryby se neudusily zvýšeným obsahem oxidu uhličitého, amoniaku a sirovodíku.

Nejstarší jedinci jsou v zahradě od jejího otevření pro veřejnost, tj. od roku 1992.

Kapr obecný (Cyprius carpio L.)

Obecně známá hospodářská ryba s robusním, do stran stlačeným tělem Hlava je poměrně krátká, ústa směřují směrem dolů. Kolem úst jsou 4 vousky. Dožívá se věku 30 let, největší známý jedinec byl dlouhý 1,5 m a vážil 32 kg.
Divoký kapr má tělo méně vysoké, než chovní rybniční kapři. Původně obýval pomalu tekoucí bahnité, rostlinstvem zarostlé vody v Evropě a Asii. V tropech, např. Austrálii, kde byl místy domestikován je vážnou hrozbou pro původní populace ryb.
Živí se drobnýmiživočichy i rostlinnými zbytky. Při hledání potravy ryje ve dně a tím kalí vodu. Kapr je hejnovitá ryba. Samice klade až 1,5 milionu jiker. 
Kapr je stará kulturní ryba. V Japonsku a Koreji se tradičně chovaly ryby s odchylně zbarveným tělem – nejčastěji žlutě či červeně zbarvené. U nás jsou známi jako „koi“ kapři. Název je odvozen ze slova nišiki goi, které znamená kapr zbarvený jako látka nišiki.

Karas stříbřitý (Carassius auratus L.)

Karas je běžná ryba zarostlých stojatých či pomalu tekoucích vod. Tělo je podlouhlé, ze stran zploštělé, ústa bez vousků. Tělo původní formy je stříbřitě zbarvené.
Karas stříbřitý žije v několika poddruzích  Evropě i Asii. U nás je domácí podruh Carassius auratus gibelio.
Karas je hejnovitá ryba. Je všežravý. Dorůstá do délky 40 cm, největší jedinci mají hmotnost do 2 kg. Dožívá se 7 i více let.
V Asii byl domestikována východoasijská forma Carassius auratus auratus. Chová se řada jeho forem obvykle výrazně červeně až oranžově zbarvených, často s prodlouženými ploutvemi a zkráceným tělem (závojnatky).
Karasové mají zajímavý způsob rozmnožování – samice se můžou třít se samci jiných kaprovitých ryb, mlíčí aktivuje vajíčka, ale nedojde k jejich oplození, genetická informace zůstává pouze mateřská. Jedná se o partenogenetické rozmnožování, které je u obratlovců vzácným jevem. Samice může naklást až 300 000 jiker.

Jelec jesen (Leuciscus idus L.) – zlatá forma

Náš domácí druh, který žije v pomalu tekoucích vzácněji stojatých vodách. Tělo je protáhlé, zavalité. Ústa jsou malá, koncová. Tělo kryté drobnými šupinami.Divoké formy jsou šedě zbarvené s tmavě červenými párovými ploutvemi. Vyskytuje se ve střední a východní Evropě a v Asii.V západní Evropě a Velké Británii zdomácněl.
Pohyblivá ryba, žije v malých hejnech. Sbírá hmyz spadlý na povrch vody, a drobné vodní živočichy. Oblíbený rybářský druh. Dorůstá délky 0,5 m a váhy 2,5 kg. Dožívá se 12 let.
Zlatá odchylka jesena je známá již od 16. století a chová se jako okrasná ryba.

Střevlička východní (Pseudorasbora parva Schlegel)

Drobná rybka pocházející z jezer Dálného východu. Byla zavlečena do Evropy, setkáme se s ní na mnoha místech i u nás. Považuje se za plevelnou rybu, potravně konkuruje domácím hospodářsky významným druhům.
Má protáhlé tělo, malá ústa směřují vzhůru, nemá vousky. Je žlutozeleně až hnědě zbarvená s tmavým pruhem na boku. Žije v malých hejnech většinou u dna nádrže, jen zřídka vyplouvá ke hladině.

Perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus L.)

Náš domácí druh. Drobnější ryby; dorůstají jen zřídka přes 30 cm. Má protáhlé tělo s vyklenutým hřbetem. Ústa jsou horní, bez vousků. Výrazné je červené zbarvení ploutví. Oko je nažloutlé, čímž se snadno odliší od plotice, která má sice také červené ploutve, i když méně výrazné, ale též červené oko. Dorůstá do 35 cm a hmotnosti až 1 kg. Dožívá se 15 let.
Vyskytuje se skoro v celé Evropě vyjma nejsevernějších oblastí a Pyrenejského poloostrova. Na východě zasahuje až k Uralu. Žije v mírně tekoucích a stojatých vodách, Především v zarostlých mělčinách podél břehů. Vytváří menší hejna. Je všežravá. Živí se vodními rostlinami i zooplanktonem.

Kromě ryb jezírko obývají také bahenní želvy. Rády se sluní na břehu jezírka, zpozorují-li nebezpečí, rychle běží do vody. Chováme pouze jeden druh - želvu nádhernou (Trachemys scripta elegans )

Tato želva pochází z jihovýchodu USA. Místy zdomácnělá v jižní Evropě. Dorůstá do délky až 60 cm, běžné jsou exempláře dlouhé kolem 20 cm. Nápadné je zbarvení hlavy a končetin. Pro tento podruh je charakteristická oranžovočervená skvrna umístěná za očima po stranách hlavy. Krunýř j v mládí zeleny, později tmavne.
Mladé želvy jsou převážně masožravé,dospělé přijímají i rostlinnou potravu. Dobře plavou, rády se sluní na břehu či na plovoucích předmětech.

V botanické zahradě se také vyskytuje několik druhů obojživelníků a plazů, kteří občas zavítají i do Areálu JIH. Na jaře, v době rozmnožování, zde můžete potkat dva druhy ropuch a v jezírku skokana zeleného a čolka.

V údolích v přírodním areálu, který botanická zahrada spravuje je možné vzácně potkat mloka skvrnitého. V přírodní rezervaci Podhoří žije ještěrka zelená, s její příbuznou, ještěrkou zední se můžete setkat vna vřesovištích salabka a Pustá vinice.

Ropucha obecná (Bufo bufo)

Velká, neohrabaná žába. Bývá hnědě zbarvená, kůže má četné bradavičnaté výrůstky. Oko má, jakou všech ropuch, vodorovnou zorničku.
Většinu života tráví na souši, do vod se stahují pouze na jaře v období rozmnožování. Samička klade vajíčka brzy na jaře, vajíčka jsou ve dvojité šňůře kryté želatinovou blanou. Jedna samice naklade až 5000 vajíček. Z vajíček se po 2 týdnech líhnou černí pulci, koncem června dochází k přeměně pulce a malé ropuchy vylézají z vody. Aktivní je hlavně v noci . Ropucha obecná se vyskytuje prakticky v celé Evropě, v Asii zasahuje až do Japonska.

Ropucha zelená (Bufo viridis)

Od předcházejícího druhu se liší zelenými skvrnami na světlém podkladu. Na rozdíl od ropuchy obecné to je relativně čilá žába a dobře skáče. Vyskytuje se ve střední Asii, severní Africe střední a jižní Evropě.

Skokan zelený (Rana esculenta)

Velice variabilní žába jak v tvaru těla tak i zbarvení. Populace zelených skokanů vznikly křížením skokana Lessonova (Rana lessonae) a skokana skřehotavého (Rana ridibunda). Žijí ve stojatých, zarostlých vodách. Loví hlavně hmyz.

Čolek obecný (Triturus vulgaris )

Štíhlý čolek s drobnými končetinami, hnědě zbarvený. V době rozmnožování jim vyrůstá na ocase ploutevní lem. Samci mají lem protažený k hlavě, zubatý. Tělo i ploutevní lem je u samců černě tečkovaný. Vyskytuje se v Evropě a západní Asii. Na souši žijí skrytě, ve dne schovaní pod kameny či kmeny, aktivní je hlavně v noci. V době rozmnožování je odkázán na menší nádrže. Živí se hmyzem, pavouky, svinkami, červy a vodními korýši.

Ještěrka obecná (Lacerta agilis)

Menší ještěrka s nápadným dimorfismem mezi pohlavími. Samec má zelené boky a hnědý hřbet, samice je celá hnědá.
V přírodě obývá rozmanité biotopy, obvykle vyhledává suchá stanoviště s řídkou vegetací. V botanické zahradě ji můžeme potkat na skalkách.